Začínající investoři – pronajímatelé zejména jednotlivých bytů, před prvním pronájmem mívají často jeden požadavek:
„Chci neprůstřelnou nájemní smlouvu.“ Jenže neprůstřelná je jen taktická vesta.
Rozumím tomu, člověk chce mít jistotu, že je jeho majetek dobře chráněný.
Dostanou smlouvu na míru, avšak v mezích Občanskému zákoníku, kterému jsou nájemní smlouvy podřízené. Může se vložit inflační doložka (u déle trvajících smluv), dopodrobna rozepsat práva a povinnosti stran, upravit výši úroků z prodlení, jistinu/kauci a povinnost jejího doplnění při čerpání, co vše zajistit při předání/odevzdání nemovitosti, pojištění a další a další detaily. Prověří se pečlivě budoucí nájemce a dojde k podpisu a předání nemovitosti. A vždy na dobu určitou.
Jenže tady přichází jedna věc, na kterou žádná smlouva nestačí.
Za každou smlouvou totiž stojí konkrétní lidé. A ti mají své povahové rysy, hodnoty a způsoby chování, které jsou schované za maskami.
Za příjemným vystupováním.
Za akademickými tituly.
Za značkovým oblečením.
Za postavením v prestižní firmě.
Za pěkným autem.
Za kultivovaným projevem.
Nebo za příběhem, který při prohlídce zní naprosto důvěryhodně.
A tak si vedle klasického zásahu vyšší moci dovolím přidat ještě jeden – zásah zkřiveného charakteru.
Z toho milého člověka se může postupně vyklubat manipulátor.
Z velmi příjemné dámy v kostýmku se může stát věčná potížistka.
Ze slušně působícího nájemníka najednou slyšíte jednu výmluvu za druhou.
A milý pár může po několika měsících ukázat, že pravidelný úklid a péče o vybavení bytu pro něj rozhodně nejsou prioritou.
Tohle jsou situace, které žádná „neprůstřelná“ smlouva úplně nevyřeší.
A jak dál v jednání s takovým nájemcem?
Především zachovat klid
Pokud se nájemce začne chovat konfliktně, hádat se nebo manipulovat, není dobré nechat se vtáhnout do jeho způsobu komunikace. Hádavému člověku totiž uděláte největší radost tím, že se začnete hádat s ním. Mnohem účinnější bývá klidně a věcně připomenout, co bylo dohodnuto, opřít se o smlouvu a vysvětlit, kde jsou hranice.
Někdy drzého člověka odzbrojí i lehká ironie nebo nadhled. Ne jako útok, ale jako způsob, jak dát najevo:
„Vím, co jsme si dohodli. Vím, co mohu požadovat. A nenechám se zatlačit do kouta.“
U toho by toho by mělo skončit, a protože smlouva je na dobu určitou (jediná pojistka a jinou smlouvu nedoporučuji), nájem se dál neprodlouží.
V rámci zachování korektních vztahů a předejití problémům s předáním bytu, je ideální dohoda a zmírnění sporu.
Cílem není vyhrát hádku. Cílem je narušený vztah rozumně zvládnout a pokud nefunguje, korektně ho ukončit, případně i předčasně, aby se zamezilo ztrátám.
A pak je tu další level, který může nastat – spory ohledně jistoty/kauce. Dohady, co je běžné opotřebení a kde je hranice k poškození majetku nedbalým užíváním, špatnou údržbou. Osobně mě strašně vadí neúcta k cizímu majetku a ničení věcí. A klasika – nájemce chce na poslední nájem použít kauci. NE. Ta slouží k jinému účelu.
To jsou varianty, které mohou nastat i u pečlivě prověřených osob.
Dobře připravená smlouva s podrobným předávacím protokolem je základ ale nespoléhejte na to, že vás smlouva ochrání úplně před vším.
Za smlouvou je i nevyzpytatelný lidský faktor.
