Pamatujete na 90.léta, nadšení ze svobody, možnosti vycestovat a touhy po vlastním bydlení? Nebo znáte z vyprávění rodičů?
Doba se neuvěřitelně změnila – a s ní i stavebnictví, architektura, financování ale i uvažování, Je to prostě 35 let, jiná generace – jiné vnímání, nároky, možnosti a priority.
V turbulentní době byla potřeba „mít konečně něco svého“, jistotu vlastního domova. Utéct z nekonečné šedi nájemního bydlení pod správou OPBH, symbolu socialistického bydlení, kdy všechno bylo „jako“ všech a zároveň ničí, tak se nikdo také o kulturu bydlení nestaral. Mladší generace to vidí z filmů a dokumentů (Panelstory, Kulový blesk). Šeď na sídlištích i v centru, ohrady, lešení a nápisy „Pozor padá omítka“.
A začátky byly těžké. Kdo po pádu železné opony překročil západní hranice, viděl ten obrovský kontrast a pohled vypovídající o smutném stavu naší země. Nastal přerod z nefungujícího plánovaného hospodářství do tržní ekonomiky.
Někdo řešil bydlení stavbou svépomocí, někdo se snažil získat/překoupit alespoň družstevní byt. Touha hnala vpřed.
Proběhly restituce a první privatizace bytového fondu. Ekonomika se pomalu rozjížděla, začaly první malé developerské projekty. Jedním výrazným byl v Praze projekt Hvězda. Stále zajímavý, atypický. Hitem byly také půdní byty. Ale získat ho, zrekonstruovat – to nebylo lehké.
Nájemné bylo regulované, aby nedošlo k sociálním pohromám a nepokojům, jenže – začarovaný kruh – majitelé navrácených činžovních domů, neměli tak na opravy, které většina domů po 40 letech socialismu potřebovala. Složité pro obě strany.
Řešení a touha mnohých byla hypotéka na vlastní dům či byt, známá ze zahraničních filmů a knížek. Banky se v té době orientovaly se na firemní klientelu. Banky vznikaly, ovšem i padaly. V té době se zrodil výraz tunelování. Bohužel se týkal i stavebnictví. Na aféru H-Systém se nedá zapomenout. Sen po rodinném řadovém domku se změnil pro jejich klienty v noční můru. Další frekventovaný výraz byl – druhotná platební neschopnost. Týkal se samozřejmě stavebnictví.
Poptávku po úvěrech na bydlení mělo alespoň trochu zažehnat stavební spoření. Díky vysokým úrokovým sazbám a státní podpoře, to byl velmi populární produkt. A stavební spořitelny se předháněly ve vtipných reklamách – třeba ta s liškou.
Okolo přelomu milénia se v menším objevila v některých obcích výstavba družstevního bydlení pro mladé, spolufinancovaná obcí a státní dotací, podmíněná ale přísnými kritérii.
Také se začaly revitalizovat panelové domy, což byl spolu s privatizací, dobrý krok a sídliště se postupně měnila v příjemné místo k životu.
Na trh postupně přicházely i zahraniční banky, které se začaly orientovat konečně na privátní klientelu a hypotéky. Podmínky prvních hypoték byly tvrdé, získal jí jen ten, kdo měl nadprůměrný příjem, což většina zájemců nesplňovala. Pamatuji si první klienty, kteří si brali úvěr na dům – podepisovali smlouvu s obavami, protože šlo o závazek, jaký do té doby nikdo neznal. A ten úrok… (okolo 7% p.a.). A také pokuta za předčasné splacení. Pro starší generaci byl navíc úvěr synonymem pro dluh a neúspěch. Dříve se prostě léta šetřilo a pak něco pořídilo, což v nové době a inflaci pozbylo smysl. Ani hypotéka ale nepomohla všem, nešla s ní financovat koupě družstevního bytu (podílu) a ty tehdy na trhu po privatizaci převládaly.
Otevřela se nová éra. Banky začaly financovat ve větším i stavební projekty, takže postupně rostly řadové domky, menší bytové domy a objem se zvyšoval. Rozvoj nových materiálů, domky – dřevostavby.
Sny o vlastním hezkém bydlení se tak staly reálnějším pro větší skupinu obyvatel. S růstem ekonomiky, rozvojem, potřebami se také postupně měnil styl výstavby. Od jednodušších budov k větším komplexům. Dostával se ke slovu styl, design.
Po vstupu do EU začali více přicházet i zahraniční investoři a developeři. Přišli s vizí, nápady.
Rozvoj zbrzdila světová krize. Doporučuji skvělý film Sázka na nejistotu (The Bib Short), kde se o této události dozvíte více. Po stagnaci najednou boom a do té doby nevídané velkorysé stavby s originálním vzhledem, proměny celých čtvrtí. Pokrok v technologiích, přístupu k veřejnému prostoru, s důrazem na úspornost a ekologii.
Vzlety a pády, stoupání a klesání úroků, krize, stagnace to provází každou dobu. Další bod zlomu byla pandemie.
Dnes tu stojí celé nové čtvrti, projekty velké, komorní i luxusní. Když si vzpomenu na první nesmělé projekty z devadesátých let a vidím ty velkoryse pojaté nynější, je to opravdu obrovský rozdíl. Zlepšila se legislativa týkající se nemovitostí, podmínky bank u hypoték se staly transparentní, vysoké pokuty za předčasné splacení hypotéky, které často zhatily plány a realitní obchod jsou již minulostí
Individuální výstavba se také posunula. Od dřívější romantické vize v podobě koupě levného starého domku na okraji obce a jeho rekonstrukce, se po zkušenostech ustoupilo a u takové nemovitosti se nyní vidí potenciál pozemku, na kterém se může zbourat domek nevyhovující a postavit nový, dle vlastních představ, úsporný a třeba dřevostavba. A také z prvotního nadšení z předimenzovaných velkých rodinných domů a vil se přešlo spíše k promyšlenosti, stylu. Mnozí vzpomenou na termín „podnikatelské baroko“.
Bydlení se stalo součástí životního standardu a stylu, Lidé začali přemýšlet dlouhodobě, plánovat, pořizovat si investiční byty.
I přes rozvoj a technologie je bydlení stále problém – byrokracie brání efektivnějšímu a rychlejšímu stavění, přísné normy zase budování jednoduchých ekonomických bytů a pro mnoho lidí je tak vlastní bydlení se zvyšujícími cenami stále nedostupné.
Potřeba vlastního domova je přirozená věc a nás stále provází, mění se jen doba, nároky a možnosti.
